Když jsem byla ještě malá Martinka, nikdy jsem nechápala, proč si všichni přejí hodně zdraví, když zdraví je přece tak samozřejmé. Pak jsem sebou jebla na lyžích a zničila si koleno. Už pět let tak všechny vady, které se honosí nesrozumitelným názvem s předponou chondro-, říkají mému koleni pane.
Nesmím si klekat.
Nesmím si dřepat.
Nesmím koleno ohýbat do ostrého úhlu.
Pokud chci sportovat, můžu prý akorát plavat.
Pošašené koleno se mi prý už nikdy nespraví, může to být jen horší.
Tak lozím po stěnách a po skalách. V létě jezdím na kole a v zimě na lyžích a na snowboardu. Chodím na spinning a dělám tae-bo. A plavání nemám moc ráda.
Koleno mě bolí jako čert, bez obvazu jsem ztracená. A je to čím dál horší.
Trošku mě mrzí, že k tomu, aby malá Martinka prozřela, mi stačilo tak "málo"...
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
3 comments:
milá matynko, měla bys změnit priority, jinak ti to koleno jednou ve spaní upadne a ráno budeš chodit dokolečka :)
ale je mi jasný, že to nejde.
jinak: je dlouho po půlnoci a sedím u mašiny a ťukám seminárku, a srdíčko mi dneska v práci několikrát nebezpečně píchlo někde v rameni..
s tim kolenem ti držím palce.
milý chlebíku:) díky Ti. Tobě držím palce též. Jen mi řekni, v jaké z Tvých prací Tě u srdce píchalo?
v té bohatší. v čtčku mi spíš cukají koutky :) teď jsem třeba stříhal záběry z Jednoho světa a našel tam natočenýho sebe dva roky zpátky :))) s holou hlavou..
Post a Comment