není kouře bez ohýnku...

(Toto jsem psala včera... Bohužel mi doma NEJEDE NET. Mně totiž NIKDE nejede net:(....):

Jela jsem dneska na požár. Hořel les v Čavisově (nechápu název této vesnice. Je absolutně nezapamatovatelný, schválně si ho zkuste vybavit po přečtení tohohle postu... se vsadím, že si ho nevybavíte:).
Pan Petráš vyslovil nesplnitelné přání. „Tak bychom konečně mohli mít nějaké záběry plamenů...“
Nemáme.
Zato máme spoustu záběrů opravdu mohutného čoudu.
Smrdím, jako bych seděla týden u táboráku a zpívala Dajánu...
Fuj.

potkávací den

Když jsem čekala ve městě na Kamču, potkala jsem svoji učitelku z gymplu. Učila nás zeměpis a všichni ji měli hrozně rádi. Říkala mi, že mě viděla v telce a že ten čas strašně letí. Je první rok v důchodu a užívá si chození v teplákách s igelitkou v ruce. Přitom měla na sobě sukni, svetřík a v ruce koženou kabelku. Vůbec nevypadala jako babka důchodka, spíš naopak, moc jí to slušelo. Určitě by pozdravovala všechny moje spolužáky, přestože si pamatovala jen naše příjmení a když potkala Pegušku ve Vranově nad Dyjí, zeptala se jí: "Hlaváčová, kde se tu berete??" Přesto jsem jí věřila, že nás má fakt ráda. Pořád se usmívala a byla strašně vtipná. I dneska.
Pak jsem šla od Kamči za Honzikem a potkala jsem známýho, co jezdí strašně dobře na lyžích a nedávno začal i na prkně. Je mu sedmdesát. A pořád se směje a užívá života. Jako zamlada:)
Pak jsme s Digim v Kormidle potkali Filipa Nešpora. Oba ho známe, každej odjinud. Taky se divil, že se známe. Taky jsme zjistili, že oba chodili na základku s Katkou Pavlíčkovou. Já jsem s ní chodila na gympl. Pak jsme se s Filipem rozloučili a potkali Katku před Kormidlem.
Pak jsme potkali na FSS Žluvu.
Pak jednu slečnu ze Slovaňáku, kterou asi dobře znám, ale moc už si nepamatuju, jak se jmenuje. Digi taky kohosi potkal. Ten si zas asi nepamatoval Digiho.
Pak jsme to zabalili a Digi potkal před domem Pegu na kole.
Já už jsem nikoho nepotkala.
Ale je teprve půl paté a za chvilku zase frčím do města.
Tak se úplně těším, třeba ještě někoho potkám.

P.S. Fakt jsem potkala. Barušku. Má prej pro mě doma dárek. O důvod víc, proč ji vidět dřív než zase někdy v rozjezdu:)

P.S. 2: Po taebu jsme šly s Mončou tradičně na pivko. Ten trénink nás totiž nějak zmohl.
Vzpomněly jsme si na rozhovor se Šárkou Záhrobskou. Ptali se jí, jak se udržuje v kondici přes léto.
Dělá taebo.
Je to makačka, říká mistryně světa ve slalomu...:)

Honza Kalousek se bude ženit. Úlet. Už dlouho se kolem mě pořád někdo žení, ale nikdy to nebyl někdo z nás... Teď jo. Je to zvláštní.
Vsadili jsme se s Peťou Kasalem, kdo bude další. On fandí Honzovi a Hance, já Maru a Tomovi. Peguška s Peťou nic, žádný body. Pegu je totiž strašně emancipovaná a asi by se jen tak nevdávala, shodli jsme se. Stejně jako by svýmu mimču nikdy nenatáhla slavistický dupačky. To spíš boxerský rukavice.
Zatím s Peťou ale nevíme, o co se vsadíme. To nám budou muset vymyslet ostatní v sobotu. My jsme totiž oba ten typ, kterýmu sázku vždycky vymyslí ten, s kým se vsází. Jenže my se vsázíme navzájem, takže máme problém.
Honza je teď kromě budoucího ženicha i velkej boss, odstěhoval se kvůli tomu dokonce do Pardubic. To já bych asi nemohla opustit Brno. Se vším všudy. Ani do Pardubic. Ani do Ostravy. I kdyby mě tam lákal kdoví kdo na kdoví co. Třeba tenhle. Nebo tenhle. Ne a ne.
Taky jsme se s Honzou shodli na tom, že by nebylo špatný mít někde vystavený fotky té naší bandy. Tak tady jsou. Taky by nebylo špatný, kdybych tam ty fotky nedodávala jen já. Protože přestože jich mám většinu, ty nejlepší samozřejmě nemám. Tak mi napište, hodím vám heslo a můžete vesele vkládat (Pegu a spol.).
Jo a taky Honza říkal, že je dobrý, že už je nás zase tolik Honzů:)

Úplně koukám, kolik zvládám dělat věcí místo psaní bakalářky...

Drazí milí...
mohl by mi tu někdo říct alespoň jeden ROZUMNÝ důvod toho, proč se píše bakalářská práce...?

Je zajímavé, kolik si toho člověk zvládne nezapamatovat...

Až včera mi došlo, že je zvláštní, že jsme nastoupili na Ramzové do motoráčku a vystoupili v Brně z klasického rychlíku...

Bylo mi strašně líto, že jsem se nerozloučila s Maruškou a s Tomem, kteří nás opustili kdesi v půlce cesty, a až včera jsem se dozvěděla, že jsem se nejen rozloučila s oběma, a to prý opravdu vehementně, ale že jsem se loučila i s ostatními cestujícími... stejně vehementně...

Cesta z Petříkova musela být vážně skvělá, jen škoda, že to nikdo nefotil.
- ale vždyť ty jsi fotila...
- já? a na čí foťák?
- no na svůj přece...
A ono fakt, mám plný foťák fotek z vlaku a vůbec nevím, jak se tam dostaly!!!

rozmarná zimaaaaaaaaaa

tak jsem se teď vrátila z petříkova. mé rozpoložení dokonale vystihuje to, že jsem teď našim, odjíždějícím do kina na goyovy přízraky, odpověděla na pozdrav "dobrou noc"... v sedm večer. odpoledne vlastně...
možná se to teď nedá ocenit (čímž zdravím maru, pegu, dášu a spol. před několika lety:)), ale já to teď úplně chápu, a jistě i ti všichni, co s náma jeli ve vlaku a vypili meruňku a meruňkovici a pak vypadli na nástupišti v BRNĚĚĚĚĚĚĚ, kde hnusně pršelo a stále prší, blééé, stejně jako ve čtvrtek, kdy jsme raději ani nevytáhli paty z chaty...
prostě mi myšlenky utíkají všudyma, jen ne rovně a tudyma, kudyma by měly... a hlavně mi prsty po klávesnici skáčou poněkud divoce...
byl to zvláštní petříkov.
bylo nás moc.
a zároveň akorát tolik, aby byl každej pořád s někým:)
nebyl sníh.
kdybychom skákali z podkrovních oken jako loni... netřeba domýšlet. naštěstí jsme bydleli v suterénu a skákavou potřebu jsme ponechali v brně.
ale k věci.
lyžovat se dalo. toť důležité, protože tento způsob zimy zdá se mi býti poněkud nešťastným...
sice jsem trošku zničila skluznici jak na prkně, tak na lyžích, ale to nevadí, zajezdila jsem si... moc pěkně a dobře, prostě tak, jak v petříkově vždycky: téměř zadarmo a kvalitně!!!!:)

takže letošní petříkov:

trochu sněhu, kterej přes týden stihl jak napadnout, tak napršet a roztát.
trochu absurdna, když jsme šli jarním smutným mokrým petříkovem s lyžama na ramenecha prknama pod paží na sjezdovku, kde na nás čekali zbytečky sněhu, vášnivé lyžařské kurzy a šutráky jak pěst.
a taky šimpi:) ožralej a zhulenej a s dlóhýma lyžama, bez hůlek a se dvěma dredama a velkou pleškou:)
vlekaři, kteří už nás znají pět týdnů, rovnoměrně rozprostřených do pěti let, a sledující náš vývoj (psychický i lyžařský a prknařský a kteří mochodem přišli na to, že tak blbě, jako jsme se my děvčata chovala před třemi lety, se oni chlapci chovají dnes! a vůbec jim to není blbý! jako nám před třemi lety!!! toť důvod, že chlapi dospívají později... ne všichni samozřejmě:))...ale většina jo:))).
no prostě abyste všichni věděli, bylo to úžasné, a žádné fotky sem dávat nebudu, bo jsme lyžovali jak blbí (zdravím honzíka kalouska:) a neměli na focení čas. mám fotky akorát s vodárnou... a to už je taky pěkně trapný mít všechny fotky z hor akorát s vodárnou... pak mi nikdo nevěří, že jsme lyžovali...

neděle 4. 3.
zde mé myšlenky včera skončily, stejně jako všechny k bdění potřebné funkce...:)