tak ať každej vidí, jak jsme se měli krásně:)

takhle bylo nahoře...

a takhle bylo dole...

takový obyčejný den za peníze koncesionářů

tak už máme záběry ohně. právě se vrátil alešek z natáčení a smrdíc jak ďas všem oznámil, že byl u ohně dříve než hasiči. vlastně zároveň s hasičema:)

a nikdy si na požár neberte béžové kalhoty, dodal...

jako moje nové botky, připojil se smrdutý dus (který může říkat denně, že byl na ohni, a všichni kromě nachlazených nemají důvod mu nevěřit...). měl jsem dvacet minut nové krásné botky do té doby, než mě ohněm prohnal rosáč. tak už si nové botky nekupuju a dělám dobře. třeba dnes by se to taky nevyplatilo...

ráno vysílal dobré ráno. rosáč i dus. rosáč mě před ránem vzbudil, dus po ránu vyděsil. vylezl z eurestu smrdíc navíc chlastem, sedl do auta a ďábelsky mě odvezl z ostravy do opavy i z opavy do ostravy. měla jsem úplně stažený půlky. celkem dobrá posilovna prdelních svalů...

pátek třináctého totiž bývá den hasičské bezpečnosti. nejlepší to bude v opavě! směroval nás kudela. jo, bylo. jedno auto a dva hasiči. na minutovou reportáž si přece nemůžeme přát víc.

naštestí odpadla dáša a šupli mě místo ní na tiskovku socanů. pak mě král strčil do auta a začal nadávat. a vzpomínat na staré časy. ten borec je fajn, jen by měl přestat žít svou minulostí, řekl včera v ptákovi polda. má pravdu.

polda jede za tři týdny na ká dvojku. nelezl skoro půl roku.

šestku vylezu kdykoliv, to mi stačí. teď bych chtěl sjet kdykoliv čtverku na kajáčku. pak budu hledat další cíl. kopl do sebe šestý pivo a odpotácel se domů. tam ho čekala lenka a shizuka.

well, i think, it´s nice country, but everybody drinks a lot. ale ne, shizuko, to jen tady na severu, to my na jihu takhle nepijem... ale ne, shizuko, takhle nepije nikdo, takhle pijou jen lidi z televize a horolezci...

watashi ha beer wo nonde imasu.

čo bolo, to bolo

honza, co se bude ženit, hodil na net nový starý fotky, tak mrkněte:) je tam třeba stužkovák, opilá maturitní Praha, nebo teprve druhej Petříkov, kdy nám několikrát umřel žigul, a kdy ještě náplní všech večerů bylo večerní lyžování a hra "kdo se udrží nejdýl na posteli, vyhrál". I přes nemalou úspěšnost tyto činnosti časem nutně vystřídal alkohol, vodárna a bang:)

horolezci horolezkyně horolezčata...

V sobotu jsme byli lozit na Čtyřech palicích. Svítilo sluníčko a v lese byl ještě sníh. Prostě bylo krásně a krásně se i lozilo. A lozilo se úplně jednoduše. Připadlo mi, že bych tam klidně byla schopná dosáhnout něčeho jako je toto:)
Teď všude cítím lezečky. Fuj, připadá mi, že mi od nich smrdí úplně všechno. Je to takovej ten odér, který umí vydávat jenom lezečky. Takovej ten lezečkovitej puch.
Včera Markétka na bouldru mávala těma svýma. Úplně zářily a voněly novotou, což na nich vyzdvihla jako největší přednost. "Čuchni, ještě voní kůží..." strkala mi je pod nos a já jsem jí fakt musela dát za pravdu, fakt voněly. Dlouho ta vůně ale nevydrží, tím si je i Markétka jistá:)
Ale ještě k sobotě... Celej den strašně rychle uběhl a já jsem úplně zapomněla sledovat čas i mobil. Dojela jsem celá špinavá domů a tam stáli nasupení rodiče. Na Nově zrovna běželo toto :( (pozor, musí se přetrpět pouták na odpolední televizní noviny)
(jen trošku nechápu smysl synchronu toho klučiny, co mluví o skobách... ale to nic, to je jen deformace z povolání...:)
Takže tak, no...

Jinak sedím, čichám vůni narcisky a studuju dvě teorie o konci dějin.
Hlavně optimismus, optimismus:)