denik ostravaka

Nějakým zvláštním nedopatřením jsem se dostala do Ostravy. To bylo někdy v červenci, plánovala jsem v tom hornickém městě strávit měsíc, možná měsíc a půl. Víc ne. Jiným zvláštním nedopatřením v tom městě sedím ještě dnes. A vůbec mi to nevadí, mám to město vlastně ráda...
Tento víkend za mnou byli naši. Chtěli vidět město, které nikdy neviděli a na které měli smíšené názory, myšlenky... stejně jako já před zhruba dvěma lety, když jsem se sem dostala poprvé. Nějakým zvláštním nedopatřením, samozřejmě, jak jinak:) Ostrava je příjemně překvapila, stejně jako mě před dvěma lety...
Dostali exkurzi po televizním studiu, z radnice mrkli na celé město a zjistili, že je snad nejzelenějším městem u nás, obhlídli areál národní technické památky ve Vítkovicích, zašli na Stodolní, prošli se centrem a jukli do dolu v Hornickém muzeu. Odjížděli nadšení. A já tady nadšená zůstala.
Bráchovi koupili suvenýr. Denik ostravaka ostravskeho. Večer jsem jim z toho přečetla kapitolku o exkurzi v televizním studiu. Mohli se posmát, bo to bylo fajně napisane. A bo sem to fajně přečetla.
Zítra jedu točit až v jednu. Nechce se mi vstávat a dřepět v telce i dopoledne, tak dojdu až na jedenáctou. Psala jsem o tom tomu chacharovi, co ma taky kamenny gzycht. Odpověděl mi: ať se mládí vyspí... Moje řeč.
Díky hornickému muzeu teď chápu, proč jsou tady všichni tak sprostí a drsní a tak podobně. Takže dobrou noc. Ať se kurva mládí vyspí...