Tak su zase v Ově. Sedím v telce a mám chvilku čas. Tak napíšu nějaké moudro:)
Třeba moudro o tom, jak je důležité znáti místní jazykový diskurs:
Jeli jsme točit jakýsi smrad, co lítal po Radvanicích. Byl to fakt strašnej smrad, pan Koběrský dokonce odmítal vystoupit z auta, že tu žádné štiplavé svinstvo dýchat nebude. Tak jsem křikla na dva chlápky, co stáli venku v tom smradu a té hnusné hnědé mlze, co štípala do očí, doufajíc, že mi poví, co to zde tak smrdí.
"To je asi eNHáčko," mávli nad tím rukou.
Amoniak, blesklo mi hlavou, když jsem pracně zavzpomínala na hodiny chemie.
Vypouští tu amoniak a ten se tu normálně válí po poli a my to budeme dýchat? V rámci veřejnoprávní služby lidu?
Snad poprvé jsem chápala pana Koběrského. Taky se mi vůbec nechtělo z auta do toho hnusnýho deště a hnusnýho hnusu. Dýchat amoniak, no fuj. Docela mě zaráželo, že ti lidi tam normálně fungují, stojí na zastávce a stále žijí. I v amoniaku... Přitom by měl amoniak někam vytěkat, ne? Nějak mi to celé nešlo do hlavy, ale nechtěla jsem se zase na něco ptát, bo se ptám pořád. Třeba co to jsou cukle, štrample a tak. Nebo švenk, to jsem taky nevěděla. Nechtěla jsem se tedy ptát ani na amoniak a hrdinně jsem ho dvě hodinky dýchala. Jen mě trošku bolela hlava. Víc nic.
V redakci mi pak nenápadně došlo, že eNHáčko bude asi Nová Huť... ta továrna, co to svinstvo vypouští, Mittal Steel...
Vivat Brno v Ově, vivat amoniak:)))

Dnešek byl úplně zvláštní den.
Ráno jsem přišla domů, Nelinka už spala, bo za dvě hoďky vstávala do práce. Vzbudila jsem se po čtyřech hodinkách úplně blbýho spánku a koukla na mobil a tam na mě velkýma písmenama čumělo MÁME TO!!!!!!!!! Tak jsem hned volala mamince a vykřičela to do světa.
Pak jsem si poslechla Nelinku v rádiu. Byla strašně vtipná, ale asi to nedělala schválně...:)
Pak jsem si uvědomila, že je mi trošku špatně. Tak jsem se nasnídala, sbalila si věci, abych se zase na čas mohla odstěhovat, a jela jsem si koupit nové koleno.
Paní ve zdravotnických potřebách udělala potřebnou analýzu mého člověka, natáhla mi několik druhů nových kolen, načež po pětiminutovém rozhovoru se mnou prohlásila: "tak to si sem přijdete za patnáct let pro vozíček, že?", čímž mě neskonale potěšila. Mám tu větu v hlavě celej den, baba jedna. Kdyby nebyla docela příjemná a ochotná, tak čapnu koleno a pádím pryč bez placení. Takhle su obohacena o úžasné info a ochuzena o dva litry...
Každá krása něco stojí.
A pravda někdy bolí...

No co bylo dál... Dál mi bylo úplně blbě. Šly jsme na polívku do Spolku a já jsem si z ní nějakým nedopatřením vůbec nic neodnesla...
Pak mě přijeli naši odstěhovat. A strašně se bavili. Nechali mě v autě, šli nakoupit a přikryli mě igelitkou.
Mám úžasné rodiče:)
No a teď půjdu asi spát.
V žaludku mi buble litr čaje a někdo mě mlátí do hlavy.
Asi bych si měla jít vybalit ty věci... V neděli je zase budu skládat zpátky a stěhovat se do Ovy.
Já už mám toho stěhování plný zuby, furt musím povlíkat nějaký peřiny...

Dneska to je takzvaný bezpoinťák:)))

baka

Konečně mám zase chuť něco napsat. Asi to nebude nic světoborného, protože právě zažívám maximální útlum všech tělesných i duševních buněk. Konečně zase můžu zapomenout některé zbytečnosti, které mi zabíraly místo v hlavě. Juchú. Strašně jsem se na to těšila a teď to přišlo a mně je úplně blbě. To je tak, když někdo slaví, aniž by ještě věděl, má-li k tomu důvod.
Tak už su baka. V červnu k tomu možná přidám lář a můžu si to napsat na cedulku na dveře. Na to se strašně těším. Budeme bydlet s Nelinkou v Líšni a na dveřích budeme mít před jmény ještě bc. Asi to bude to jediné, kam si to napíšeme:)
Koukám, že schopnost napsat kloudnou větu mě opustila ve středu v poledne poté, co jsem odevzdala papír se zprávou, papír se storkou a papír s glosou. Odevzdala jsem asi i tu schopnost, jinak si nedokážu vysvětlit, proč ze mě ty slova lezou tak těžce... To bude tou těžkou hlavou... Jéééžiš, mně je blbě.
Pokud to takhle bude po každých státnicích... Tak to bude asi vlastně dobře:)