Thursday, November 16, 2006

svět je malej

Chcete-li se s někým seznámit, posaďte se do vlaku.
Před dvěma týdny jsem strávila v jednom kupé s šesti lidmi šest hodin. Někoho jsme totiž přejeli.
V té chvíli nám bylo jedno, že pod celým naším vlakem se nachází "někdo", řešili jsme spíš to, že asi budeme mít zpoždění. Stejně byl pod naším vagonem určitě rozmetán sebevrah...

Šest hodin a plné kupé - to už něco znamená. Bylo nám teplo, vzduch v kupé se nedal dýchat, za okny se míhaly barevné uniformy hasičů, policajtů a záchranářů a my se dobře bavili. Tím spíš, když ve vlacích, co jezdili kolem, vždy projel známý jednoho z nás. Byla to taková hra, kterou si na nás České dráhy vymyslely. Najdi si svého známého.
Měli jsme zpoždění přes tři hodinky a utvořili jsme nová přátelství.


Další den jsem se z Četky dozvěděla, že jsme přejeli patnáctiletého kluka, co se procházel po kolejích.

Včera jsem taky jela vlakem. Seděla jsem v kupé se čtyřmi veselými kopami a nenápadně se smála jejich hláškám z okna. Nejradši bych si v té chvíli dala klapky na uši i na oči a někam zmizela. Čučela jsem do ONA Dnes, co jsem vzala na poslední chvíli v redakci na stole, a vůbec jsem netušila, co čtu. Pořád mi cukaly koutky:) A občas mi ucukly málem k uším:)

V Přerově tři veselé kopy vystoupily a jedna mi tam zbyla. Kecali jsme až do Brna a já už se mohla smát do kupé, ne z okna na chodbičku. Zjistili jsme, že jsme se možná viděli už tehdy, když se vlaky
navzájem předjížděly. Taky jsme zjistili, že máme společnou známou. Dělá v televizi, odkud ji znám já, a zároveň studuje báňskou, odkud ji zná on. Taky
jsme zjistili, že když byl ještě prcek, ač z Třebíče, strávil většinu dětství v dětské nemocnici v Brně, kde ho učila maminka mého prvního přítele. Na vizitu chodíval doktor, který s námi jezdíval na hory. Tehdy jsem poprvé stála na snowboardu. Půjčil mi ho onen doktor s černým hárem a fúsem, o kterém jsme na horách sotva věděli, že chodívá ráno strašit malé pacienty mezi bílé ložní prádlo:) A že jednoho z těch malých pacientů za deset let potkám ve vlaku na trase Brno - Ostrava.
Všichni na světě se prý znají maximálně přes šest lidí. Mezi mnou a nějakým páprdou v savaně s rouškou přes bedra je maximálně šest lidí, kteří tvoří řetězec. Já znám někoho (1), kdo zná někoho jiného (2), který zná zase někoho (3), a ten zase někoho jiného (4), který zná zase někoho (5), co zná někoho jiného (6), a ten zná páprdu v savaně.
Poslední dobou mi i těch šest přijde moc.

No comments: