už to není, co to bývalo

včera jsme měli dlouho plánovanou kolaudačku, kvůli které jsem dokonce nejela na pracovní sklípek na severní moravě.

(heslo "sklípek" na severní moravě ovšem znamená něco jiného než heslo "sklípek" na moravě jižní, tudíž předpokládám, že vína bylo více vypito tady v prvním patře než tam ve sklípku... konkrétně deset litrů bílého - rulandské šedé, cosi od peti, co bylo moc dobrý, ale název si nepamatuju, vlašák, sauvignon a muškát, a dva litry burčáku. a pak taky myslivec a rumy)

každopádně zde je návod, jak zabít dvě akce najednou:
jednu kvůli druhé odmítnout a na té druhé příliš brzo odpadnout.

přesně to se mi včera stalo. potvrdilo se tak tolik diskutované téma, že ty kocoviny jsou nějak horší než dřív. není tedy radno pít více alkoholu najednou, jíst sýry, brambůrky, oříšky, čokoládu, ovoce naložené v rumu, kouřit vodárnu a šňupat tabák... výsledek:

ráno v jedenáct se vypotácím z postele, kde leží honzík v tričku, kalhotách, schoulenej do klubíčka na ustlané posteli, brýle na nose.
vzbudím ho - zděsí se, sundává nepohodlný oděv i brýle, oznámí mi, že asi strašně smrdí alkoholem, zahrabe se do peřiny a spí dál (stále spí, přestože už jsou dvě odpoledne...).
píše maruška, že děkuje, že to bylo super a že jsem včera o hodně přišla, když jsem šla zelenobílá spát už o půl druhé. je mi to fakt líto.
vcházím do předsíně - je v pořádku. pofiderní věšáky z aska vydržely nápor patnácti bund. úspěch.
vcházím do obyváku a začínám uklízet. po hodině umývání nádobí zametu brambůrky a arašídy, odlepím z mnoha míst plovoucí podlahy kousky tabáku do vodárny, posbírám vyfouklé balonky, vyperu zasrané koberečky a přilepím se k podlaze. vytírat se mi už fakt nechce.
chci si dát snídani.
otevřu ledničku a zhrozím se. sedí v ní plyšová slepice na talíři plném vajíček...