když se paří uprostřed týdne...

....tak chodí po redakci duchové s podlitýma očima a vysílání vypadá podobně.
ale pěkně popořádku:

když jsme se nedávno nezávazně bavili u oběda, kdosi vynesl nenápadný postesk, že spolu málo paříme hromadně. my sice chodíme na pivko po skupinkách, ale ne všichni spolu. ano, to je pravda, víc pařím s brněnským deníkem, než s vama, přiznala jsem bezelstně a už to jelo.
pařba bude příští týden ve středu...

buch, rezervačka pro pětadvacet lidí a pozor, bude u vás pařit redakce zpravodajství čt... tak si dejte záležet.

možná jsme to na sebe ani nemuseli práskat. za prvé přišly samé obrazovkou ošlehané ksichty, a za druhé jsme se nechovali příliš veřejnoprávně... ale to byl teprve začátek.

konec přišel ve čtvrtek ráno, kdy jsem se domotala do práce po již mírném extempore v obchodu, kde si denně kupuju snídani. dlaždičky trošku klouzaly a nožky se mi mírně rozjely, ale věřím, že glanc jsem nikterak neztratila, přestože jsem jim tam svým kabátem utřela stopy po prvních zákaznících...

místo pozdravu dobrého rána, jak je u nás zvykem i v týdnu, kdy vysílá dobré ráno brno, jsem uslyšela: tak ve 4.50, jo? hm... moc jsem nechápala, nicméně po několika hovorech s kolegy jsem byla o nějaký čas později schopná si tento časový údaj, který jsem v první chvíli ani nepovažaovala za časový údaj, zařadit. ona to byla prý doba, kdy nás vyhazovali z dublinu, a jelikož jsem byla v poslední skupince pařmenů (aspoň se to nějak tvrdí...), logicky jsem odcházela v tuto dobu. pokud si sečtu všechny časy, vychází mi, že jsem spala hodinu a půl, a potom vypadá celkem pochopitelně i můj karvinský stand up, kde vypadám, jak bych si namalovala jen jedno oko!

ty vole, a já tak chodím od rána a nikdo mi to neřekl! pohled do zrcadla mě ale ubezpečil, že ačkoliv vypadám hodně ujetě, oči jsem si namalovala obě, takže teda vážně nevím! třepoucí se ruka, která mi ráno málem vypíchla řasenkou oko, asi přitlačila vlevo víc než vpravo, a navíc, při bližším zkoumání museli zkoumající potvrdit, že mám jedno oko napuchlejší než druhé. v kombinaci s blbým nasvětlením v hospodě, kde jsme stand up točili, z toho vylezl výraz mírně podnapilé nezletilé dívky, která v noci dostala ranu...

to ale taky nebylo všechno, atmosféra ve čtvrtek by se musela zažít, nemá asi moc smysl ji tu vykreslovat. nicméně ty štáby, kde usedli do ologovaného auta ještě opilí všichni tři, tedy jak redaktor, tak kameraman s asistentem, si jistě zažili hodně, zvlášť na silnicích, kdy se ploužili v odstavném pruhu čtyřicítkou, nalepení na sklech se sklenými výrazy ve tvářích, doufajíc, že jim nedají policajti dýchnout, bo by se jim trubička zabarvila hned, jak by opilý štáb otevřel okýnko, našel-li by ovšem ve dvěřích stahovací čudlík. (já měla štěstí, že jsem dostala zcela střízlivé kolegy, které jsem hned při nástupu do auta informovala o svém stavu, tudíž je, doufejme, mé občas nezvyklé chování nijak nepřekvapilo).

nicméně i samotné natáčení bylo nezvykle zábavné. sešly se nám postavičky, které by mohly konkurovat jak ztraceným, tak vyvoleným. dvě přísné učitelky z takzvané mravnostní letky, policista řidič, který jako by vypadl z atmosféry četníka ze saint tropez, mluvčí města, která se v onom městě vůbec nevyzná, mluvčí policistů, který se svou funkci teprve učí, dva policisté v těžké výzbroji a my tři, kteří jsme do debatního kroužku, jenž si zrovna dělil role, zajeli přímo autem, odmítli z něj vystoupit a do debaty zasahovai výkřiky ze stažených oken. a hurá na záškoláky do barů. no groteska hadra.

a dál... porada, která normálně trvá do deseti minut, se ve čtvrtek třikrát protáhla, a věřím, že pokud by do ní v té chvíli, kdy všem tekly po nevyspalých očích slzy z představy, jak chodí po bílovci mučedník, který ztratil trnovou korunu, vstoupil nějaký praktikant, buď by zajásal, že v tak veselém kolektivu práce musí jen šlechtit, nebo by se naopak ulekl a preventivně navždy zapomněl, kdože mu to večer káže z obrazovky...

jen škoda, že nikdo neměl foťák...
(přiznávám se. čekám, že se opět někdo, kdo pekelný přístroj měl, ozve, jako tomu bylo u dvou předchozích akcí;)