s cejchem na čele:)

má roční honba za titulem skončila. hurá. ulovila jsem dvě písmenka a tečku. a cítím se jako vyprázdněná koncepce jáství od rawlse. půl roku jsem pokaždé, když jsem neměla co dělat (o což jsem se snažila celkem často), koukala do politologických knížek a četla blbý žvásty. teď už nikam koukat nemusím. a můžu si přečíst třeba NORMÁLNÍ knížku. hm.
nejsem v tom sama. překvapivě. dneska psal peťa, že se nudí, že nemá co dělat.
však my si zvyknem. a myslím, že sakra rychle:)

oslavy byly bouřlivé, i když ne tolik, jako loni po žurně (kdy jsme slavily úspěch jen nelinčin a můj, ostatní končili klasicky po třech letech studia, ne po dvou a půl, že, a navíc jsme pily ještě předtím, než jsme znaly výsledky!). letos jsme ale taky začali už v poledne a na vyhlašování jsme pak dorazili jemně podroušení a silně smradlaví.
nejhorší bylo, když v té obrovské hale, kde stáli vepředu čtyři drábové a místo červnového "celkově nehodnocen!", s důrazem na všechny slabiky, říkali "prozatím F" , jemně a chápavě (dejme tomu...) (zato ale mnohem víckrát! letos to snad neudělaly dvě třetiny!), což znělo mnohem optimističtěji (ta kvalita, ne kvantita!), všichni kolem mě tlumili radost, bouchali pěstma do stolu a strašně nahlas šeptali "jo! ... jo! ... jo!", a já to ještě pořád nevěděla! blbej konec abecedy. takový nervy jsem snad ještě nikdy neměla. fuuuj, jestli mi to stálo zato...

každopádně bouřlivé oslavy byly úžasné a je velká škoda, že to někdo nezvěčnil nějakou foticí věcí. on i diktafon by stačil.
nevím, jak moc nás měl rád číšník v černohorské pivnici, kterého sralo každé jedno pivo, protože přece když už váží cestu, nebude chodit jen s jedním, ale alespoň se třema, a kterému jsme se tam mírně rozjařili, řvali písničky od beatles, lítali mezi stolama i s pivama, protože nám je zakázal srazit, a cítili se o ty dvě písmenka před jménem líp než on.
netuším, kolik lidí aplaudovalo na svoboďáku peťovi, co lezl po kašně s veršemi skácela (přičemž peťa skácel se smál vedle kašny:), a pak po městě běhal s dvoumetrovými větvemi, jež se ještě nedávno skvěly na vánočním stromě uprostřed náměstí. a pak, že je to pro ten strom pocta, že ho vyberou jako reprezentanta vánoc...
netuším, kdo v té pivnici vlastně platil...
a nevím toho ještě víc a nejsem sama:)

jen mi připadlo fajn, že mi po tom všem nebylo ráno špatně.
ono mi totiž bylo špatně až odpoledne...