šulc

včera jsem potkala šulce.

seděl v šalině, koukal na mě a když jsem ho způsobně pozdravila, rozzářil se a stoupl si. "no já si říkal, že jste to vy, spoustu lidí jsem zapomněl, ale vás si pamatuju," usmíval se doširoka. "měla jste jméno jako moje očařka. ... ale už vlastně nevím, jak se obě jmenujete..."
no nevadí, připomněla jsem se mu. "no jasně, už si vzpomínám! říkal jsem jednou vaší matce na třídní schůzce, že jste sympaťačka. a ona se na mě tak nedůvěřivě dívala... myslela si, že na vás sedím!!!"

postrach školy. když jsme se hlásili ze základky na slovaňák, říkali nám: pozor, je tam šulc!
když jsem říkala včera monči v taebu, že jsem potkala svýho fyzikáře, poděse slovaňáku, zeptala se, ač na náš gympl nikdy nechodila a nikdy jsme se spolu o žádném fyzikáři nebavily: šulce?

když někdo promluvil v době, kdy neměl, poslal ho ke zdi.
nepodpírejte tu zeď, buršová, ona bude stát i bez vás!!!

když někdo něco neuměl, říkal tomu hnus, fialovej hnus a píchal v lepším případě do tabule, v horším do nás, ukazovátkem.

když něco spletla sebehezčí holčina, byla z ní rázem ženská, hnusná, ohavná...

když se někdo pootočil na židličce, suše oznámil: trávniček nebude rotovat...

když někdo něčemu nerozuměl a tvářil se podle toho, obořil se na něj: co tak vejráte???

když jsme měli fyzikální praktika, oznámil mi jednou, že budu ve skupince pěkně sama, protože jsem přece emancipovaná žena...

když se kdokoliv vrtnul při písemce, dostal o stupeň horší známku.

do průměru 1,8 byla jednička, do 2,6 dvojka, do 3,4 trojka a do 4,2 čtverka. většina třídy se pohybovala od 3 do 5...

když suploval, četl nám moudra doktora plzáka a odmítl být vyrušován.


a tenhle člověk si včera v šalině sedl za mě, položil si bradu na opěradlo mojí sedačky a 20 minut se mnou vzpomínal a smál se, že mu tekly slzy z očí...