co je náplní studentského života?

zdravím všechny. jelikož jsem sem teď dlouho a nepsala a ani jsme sem dlouho nekoukala a přesto i přes moji stagnaci počitadlo roste, rozhodla jsem se, že něco teda napíšu. dělám to však nerada, neboť momentálně píšu něco úplně jiného a chybí mi už jen dva tisíce znaků a soudná mysl. celý týden utekl ani nevím jak. každý den ráno vstanu (v pondělí v sedm, v pátek v devět) a hledovějíc píšu píšu píšu. uznám-li, že výhoda hladu, jež mě popohání vpřed, mění se v jeho nevýhodu, kdy mě spíše brzdí neustálé myšlenky odlítající k toustům, buchtám a podobným pečivům, jdu se nasnídat. poté píšu píšu a občas ujistím zvědavce přes icq, že opravdu píšu píšu píšu a pauzu si vážně nedám nedám nedám (že, filipe?:). poté si ze zbytků, jež mi tu krkavčí rodiče a bratr zanechali, uvařím oběd. poté píšu píšu nesmysly nesmysly. z toho soudím, že po obědě není již možno vymýšlet politologické teorie. ponaučení, jež jsem si vzala k srdci, praví, že čím později oběd, tím později totální vyčerpání. z toho zase plyne, že čím později vstanu, tím později oběd. v této chvíli nastupují rady ještě nevyčerpaných drahých chytrých známých přes icq. překládám-li celou dobu z angličtiny, má schopnost stvořit kloudnou českou větu, jež by byla srozumitelná nejen mně, ale i ostatním, stává se vzácnou. mám naštěstí ochotné a chápavé kamarády, kteří se nepozastaví ani nad sebedivnějším dotazem. hlavně pevně věřím tomu, že má práce nebude osočena z příliš žurnalistických frází a čtivých vět, jak tomu tři roky na politologii prozatím bylo. snažím se psát sofistikovaně, o čemž vypovídá již název práce, který si dosud nepamatuju... poté odcházím na trénink, kde opět nalézám své ztracené já i svůj intelekt. bohužel znovunalezení obou částí mé osoby nevyužívám a místo zasednutí k počítatči do hromady papírů a hromady otevřených oken usedám do hospody, z níž se často navracím, aniž bych o tom věděla. a ráno zase znovu. normální život studenta, zdá se. bohužel chybí komunikace, jež se omezuje pouze na elektronická média či na to, že je provozována takřka v mé nepřítomnosti.
toto je zhruba těch 2000 znaků, co mi ještě chybí...
utíkám na ten trénink nalézt svůj ztracený rozum...