Dnešek byl úplně zvláštní den.
Ráno jsem přišla domů, Nelinka už spala, bo za dvě hoďky vstávala do práce. Vzbudila jsem se po čtyřech hodinkách úplně blbýho spánku a koukla na mobil a tam na mě velkýma písmenama čumělo MÁME TO!!!!!!!!! Tak jsem hned volala mamince a vykřičela to do světa.
Pak jsem si poslechla Nelinku v rádiu. Byla strašně vtipná, ale asi to nedělala schválně...:)
Pak jsem si uvědomila, že je mi trošku špatně. Tak jsem se nasnídala, sbalila si věci, abych se zase na čas mohla odstěhovat, a jela jsem si koupit nové koleno.
Paní ve zdravotnických potřebách udělala potřebnou analýzu mého člověka, natáhla mi několik druhů nových kolen, načež po pětiminutovém rozhovoru se mnou prohlásila: "tak to si sem přijdete za patnáct let pro vozíček, že?", čímž mě neskonale potěšila. Mám tu větu v hlavě celej den, baba jedna. Kdyby nebyla docela příjemná a ochotná, tak čapnu koleno a pádím pryč bez placení. Takhle su obohacena o úžasné info a ochuzena o dva litry...
Každá krása něco stojí.
A pravda někdy bolí...

No co bylo dál... Dál mi bylo úplně blbě. Šly jsme na polívku do Spolku a já jsem si z ní nějakým nedopatřením vůbec nic neodnesla...
Pak mě přijeli naši odstěhovat. A strašně se bavili. Nechali mě v autě, šli nakoupit a přikryli mě igelitkou.
Mám úžasné rodiče:)
No a teď půjdu asi spát.
V žaludku mi buble litr čaje a někdo mě mlátí do hlavy.
Asi bych si měla jít vybalit ty věci... V neděli je zase budu skládat zpátky a stěhovat se do Ovy.
Já už mám toho stěhování plný zuby, furt musím povlíkat nějaký peřiny...

Dneska to je takzvaný bezpoinťák:)))