něco je tady navíc...

Když jsme někdy před třemi lety vyráželi na hory, přijeli jsme v sobotu v šest ráno na sraz a nikdo tam nebyl. Jen my a stejně dezinformovaní známí - odjezd byl až další den, v neděli. Všechno jsme nechali v autě a šli jsme úplně nalehko domů.
Získali jsme tehdy den navíc. Den, se kterým nikdo z nás nepočítal. Stihla jsem spoustu věcí, na které jsem dosud neměla čas.
Někdy si říkám, že by to takový den, chtělo každý rok. Den, kdy nikdo neotravuje, protože si myslí, že su na horách, den, kdy můžu dělat věci, které bych normálně nedělala, protože na ně nemám čas.

Teď jsem se vrátila z práce a mám hodinku, než mi pojede vlak. Opustím Ostravu skoro na dva měsíce. To město, ty lidi v něm, tu práci, ty lidi v ní. Mám teď hodinku navíc.
A vůbec nevím, co s ní.
Asi jenom budu nasávat ten podivný puch mého bytu a koukat na vánočně nasvícenou radnici. A vůbec nebudu přemýšlet, budu jen tak čumět.
Konečně můžu aspoň chvíli dělat věci, na které normálně nemám čas.

Su ráda, že můžu být ještě chvilku tady.

Je to zvláštní, ale derou se mi slzy do očí.

Teď budu navíc já.

V Brně.