ČéTéčko

máš v brně novýho šéfa, šklebil se na mě znechuceně karel. v první chvíli jsem se lekla, protože jsem si (z nějakého mně neznámého důvodu) vybavila macků, jak sestupuje z vrchních příček vltava-labe press company do nějakých pekelných novinářských spodin, načež jsem se uklidnila, protože mi došlo, že tohohle šéfa můj šéf asi nemyslí, načež jsem se zase lekla, protože mi došlo to, co můj šéf původně myslel. a pokud se mě bude ještě někdo tak blbě ptát, proč jsem v té zajebané ostravě, když máme televizi i v brně, budiž mu toto alespoň dočasnou odpovědí.

a to mi připomíná, že pan generální ředitel s námi včera, tedy den po oné "nešťastné" volbě, seděl na večírku, který by se dal nazvat skromně "skromný". ráda bych věděla, na co ty poplatky vybíráme, když si za ně nejsme schopni koupit pomazané hlavy ani stravu na předvánoční pařbu... ano, jakási sviňa tam sice rotovala, i přes všechna bujná očekávání to bylo dokonce i zvíře a ne jeden z výše postavených televizních úředníků, ale jedna sviňa pro dvě stovky lidí zkrátka nestačí.

byla tam kosa (což musel konstatovat i jinak vysoce záhřevný martin musial), v ceně byla jen mattonka a džus (přičemž slečna servírka vůbec nepochopila výhodnost kšeftu: tady máš deset mattonek, dones nám za ně deset piv) (mattonka je totiž přece dražší než pivo, takže by slečna vydělala a ještě získala respekt veřejnoprávních tvůrců), zato jsme zadarmo soutěžili ve střelbě. asi jsme jen chtěli panu řediteli ukázat, jak se nám tam nahoře žije: pivko za peníze, deset ran zadarmo a kosa jak cyp.

když pak všichni odešli už spát (protože ráno dělali dobré ráno, nebo tam vůbec nepřišli, protože dělali celou noc živé vstupy z lámání a řezání závor, juchání na mostech družby a přátelství a ochutnávky polské hrachové polévky, jejíž zbytky nechť plavou hraniční řekou olší až k jejímu ústí, takže tam bylo jen to zdravé jádro, co se z toho dokázalo vyvlíknout, a pak takovej ten zbytek studia, co nás sice zná, ale my je ne, protože nejsou vidět), přesunuli jsme se na stodolní. pivko tam bylo za stejné peníze a nálada třikrát větší.

ale už tam nebyl pan koběrský se svými nakládanými okurky, preventivně smrdícími do dálky, se svou slivovičkou, lihované v rozinkách, a se svým tanečním umem, klátícím se v mém periferním vidění na parketu pod topení. nebyl tam strýc martin a teta šárka mávajíc do blesku fotoaparátu na mou babičku, krnovský štáb s usměvavou veronikou, která se neurazila ani když jí podvacáté řekli, ať nebrečí, byli jsme jen takovej zbyteček.

ale i tak to bylo fajne. a to taky z toho důvodu, že jsme ráno nemuseli do práce! veleben budiž schengen a kulturní přehled za rok 2007, jenž nám zabral všechno vysílací místo!!!:)