V sobotu jsme byli lozit na Čtyřech palicích. Svítilo sluníčko a v lese byl ještě sníh. Prostě bylo krásně a krásně se i lozilo. A lozilo se úplně jednoduše. Připadlo mi, že bych tam klidně byla schopná dosáhnout něčeho jako je toto:)
Teď všude cítím lezečky. Fuj, připadá mi, že mi od nich smrdí úplně všechno. Je to takovej ten odér, který umí vydávat jenom lezečky. Takovej ten lezečkovitej puch.
Včera Markétka na bouldru mávala těma svýma. Úplně zářily a voněly novotou, což na nich vyzdvihla jako největší přednost. "Čuchni, ještě voní kůží..." strkala mi je pod nos a já jsem jí fakt musela dát za pravdu, fakt voněly. Dlouho ta vůně ale nevydrží, tím si je i Markétka jistá:)
Ale ještě k sobotě... Celej den strašně rychle uběhl a já jsem úplně zapomněla sledovat čas i mobil. Dojela jsem celá špinavá domů a tam stáli nasupení rodiče. Na Nově zrovna běželo toto :( (pozor, musí se přetrpět pouták na odpolední televizní noviny)
(jen trošku nechápu smysl synchronu toho klučiny, co mluví o skobách... ale to nic, to je jen deformace z povolání...:)
Takže tak, no...
Jinak sedím, čichám vůni narcisky a studuju dvě teorie o konci dějin.
Hlavně optimismus, optimismus:)
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment