už mě tolik lidí osočilo, že sem nic nepíšu, že teda něco napíšu, ale za obsah neručím, sama nevím, co ze mě vypadne. začít psát o minutu později nebo o minutu dřív, bude to vypadat úplně jinak...

neměla jsem důvod psát, protože jsem se se všema vídala osobně a proto jsem všem vždycky všechno, co by stálo za zaznamenání, řekla, a lidi, se kterýma se nevídám, tohle vůbec nemusí zajímat, nemám potřebu ukazovat se světu prostřednictvím webu, i když mnozí vlastníci blogu tak možná můžou na první pohled vypadat. tak pokud oni jo, já teda ne.

připadá mi, že toho mnohem víc řeknu fotkama, i když už i doporučení některé fotky (třeba ty, kde ležím oblečená ve vaně a čistím si zuby) stáhnout, aby to někdo nemohl využít proti mé osobě, protože jsem vlastně člověk veřejno-právně činný (no co, každý si čistíme zuby po svém!), tady několikrát popadaly. zatím jsem jim nevěnovala větší než malou pozornost. až se moje zuby objeví v blesku, pak budu jednat. (to ale nejdřív budu muset nabýt na takové důležitosti, aby měl někdo zájem publikovat mé fotky v blesku, a taky, aby měl někdo zájem na mé fotky publikované v blesku, koukat...).

od té doby, co jsem musela napsat deset stran seminárky na téma, které by s bídou vydalo na strany dvě, mám úžasnou schopnost psát sáhodlouhé a na první pohled nekončící věty o ničem.

a tak vypadá i tenhle post.

tak. má ještě někdo potřebu nutit mě psát takovéhle kraviny? věřím, že ne:) a pokud nedostanu žádnou zpětnou vazbu (taková, co se objevila u minulého postu, se nepočítá), můžu se vám na nějaké psaní víte co?!;)