trenofobie

sedím ve vlaku. momentálně stojíme někde v polích, už celkem dlouho, asi čekáme na nějakej protivlak, kterýmu uhýbáme. pevně doufám, že jsme někde mezi vyškovem a kojetínem. přestože jezdím vlakem dvakrát týdně, mám pořád šílenou fobii z toho, že nastoupím jinam, odjedu jinam, v noci se budu dopravovat na původně určené místo kdovíjak, asi taxikem, kdyžtak přenocuju někde na nádraží, na nějakým větším by to chtělo, ale zase ne v přerově, tam je to prý hrůza. možná zavolám našim, ať pro mě někam dojedou. nebo někomu jinýmu, budu to asi zkoušet tak dlouho, dokud mi někdo nepotvrdí, že mě vyzvedne, odveze, uloží doma do postýlky a řekne pohádku na dobrou noc.
prvotní náznak toho, že něco není v pořádku a já vážně jedu někam do prdele, hledám vždycky v očích průvodčího, který mě v nejbližších vteřinách po zkontrolování jízdenky jistě ubezpečí o tom, že fakt sedím blbě a jedu jinam, podobným či snad i opačným směrem. z každého zastavení navíc mi leze mráz po zádech, přemýšlím, z jakého důvodu tu stojíme, a že ten důvod je pro ostatní jistě úplně normální, že zkrátka a prostě stojíme v zastávce, která jednoduše není na mojí, už tisíckrát projeté a dokonale naučené trase.
na každém nádraží poslouchám, kam má můj rychlík namířeno, a jestli nepojede úplně jinam, než říkali v minulé stanici.
jak dlouho ještě budu muset jezdit vlakem, abych se téhle debilní fobie zbavila?